Už nebudu zetkařem 3: Ohnutí a narovnání koně

24. říjen, 2020 o 20:45, Žádné komentáře

Víme už, jaké požadavky má drezurní ježdění na úrovni L. Dozvěděli jsme se, že základem úspěchu bude dobrý sed, vnímání pohybů koně a vůbec ježdění podle pocitů a teoretické i praktické zvládnutí zádrží. Dobře. To všechno je velmi pěkné, ale CO mám vlastně s tím koněm dělat, abych vše dobře procvičil, abych zlepšil svoji koordinaci pomůcek, jeho pohyby a naše společné umění dorozumět se? Abych skutečně zvládl drezurní ježdění stupně L? Není třeba dělat nic zvláštního, nic výjimečného či převratně jiného. Začne se tím, že se pořádně a s poněkud lepším sedem, pomůckami i schopností vnímat koně bude procvičovat základ nejzákladnější: kruhy, obraty, oblouky… Ohýbat a přitom narovnávat koně. Takže hurá na to!

Obr. 1: Kůň podle stěny jízdárny: a - narovnaný, b - křivý. >>>

Pro pochopení následujících odstavců je třeba připomenout význam některých pojmů:

Kůň je narovnaný tehdy, když jeho hrudní a pánevní končetiny jdou ve stejné stopě (obr. 1a, 2a).

Kůň je správně <b>ohnutý</b> tehdy, když celá páteř – od týlu až po ocas – je rovnoměrně ohnutá podle oblouku, na kterém kůň jede. To znamená, že krk nesmí být více ohnutý, než zbytek páteře. Také přitom musí být hrudní a pánevní končetiny v jedné stopě. Jezdecky potom říkáme, že kůň je narovnaný v oblouku (obr. 3b, 4a).

<<< Obr. 2: Kůň podle stěny jízdárny: a - narovnaný, b - křivý.

Většina mladých a nepřiježděných koní však chodí nakřivo. Mají, podobně jako lidé, jednu dobrou a jednu horší stranu. Tomu se říká přirozená křivost.

Obr. 3: Ohnutí a sestavení koně. a - sestavení k pravé ruce, kůň má pouze pootočenou hlavu; b - ohnutí na pravou ruku, celé tělo koně je rovnoměrně ohnuté; c - ohnutí pouze krku neboli zalomení před kohoutkem; d - zborcení v týlu.

Vedle přirozené křivosti existuje další druh křivosti. Je známo, že koně jsou v hrudníku užší než v zádi. Pokud jde kůň po obvodu jízdárny, udržuje instinktivně vnější kyčlí stejný odstup od stěny, jako vnější lopatkou. Následkem toho jde zádí více dovnitř a vnitřní zadní noha došlapuje vedle stopy přední vnitřní nohy. Kůň tedy není narovnaný (obr. 1).

Obr. 4: Ohnutí koně na kruhu. a - rovnoměrně ohnutý kůň; b - nadměrné ohnutí krku.

Možná se divíte, proč se o ohýbání a narovnání mluví společně v jedné kapitole. Ono totiž z jezdeckého hlediska nejsou tyto dvě věci až tak odlišné, jak se to na první pohled zdá.

Práce na zlepšení narovnání koně

V první řadě si vyjmenujeme několik důvodů, proč tuto práci dělat.

Abychom zabránili jednostrannému zatěžování koně, které vede k jeho předčasnému opotřebování.
Kůň, který jde křivě, nemá na obou stranách stejné přilnutí, ale ani není oboustranně stejně prostupný. Není tedy zcela poslušný.
Budeme-li vycházet z výcvikové škály, můžeme při práci vyvinout posuvnou sílu ze zádě, procházející těžištěm, pouze tehdy, když je kůň přesně narovnaný, impuls pak může projít páteří, týlem až do huby koně. To stejné platí i naopak při zádrži – prochází od huby koně až do jeho pánevních končetin.

Podívejme se tedy, jak koně narovnat na stěně jízdárny:

Oběma otěžemi přivedeme předek koně dovnitř, aby vnitřní lopatka šla před vnitřní kyčlí. Vnitřní přední i zadní noha tak budou došlapovat do stejné stopy.
Vnitřní holeň hlídá, aby záď nevybočila dovnitř,
vnější holeň brání koni tlačit se na stěnu.
Obě holeně tak hlídají pánevní končetiny a pobízejí koně k energickému pohybu dopředu.
Důležitý je rovný sed s představou, že máte koně před sebou.
Trenér na zemi kontroluje, zda přední kopyta došlapují přesně do stop kopyt zadních.

Tímto způsobem koně dobře narovnáte, je však k tomu potřeba trochu jezdeckých zkušeností a citu. Počítejte také s tím, že je to práce na týdny, měsíce, někdy i roky.

Kůň se má narovnávat tak, že se jeho hrudní končetiny dostávají do stop končetin pánevních – ne naopak!

Ohýbání

Nyní se dostane ke zdánlivému paradoxu: koně budeme narovnávat tím, že ho budeme ohýbat. Ohýbací práce patří, stejně jako narovnání, už k lekcím základního výcviku. Protože kůň, který se účastní drezurních závodů, má být proježděn rovnoměrně na obě ruce, má být v rovnováze a narovnaný a má být naprosto poslušný.

Velký nedostatek mnoha jezdců (nejen) na nižších stupních drezúr je ten, že nejsou schopni předvést správně projetý kruh. O rovnoměrném podélném ohnutí koně nemůže být ani řeč. Někdy je to kvůli jezdci, který neprošel dostatečným základním jezdeckým výcvikem, jindy se jedná o koně, kterému chybí základy jakékoli ohýbací práce. Je chybou, když si takový jezdec myslí, že je se svým koněm zralý pro cviky stupně L.

Podívejme se na to, jak lze zlepšit a procvičovat ohýbání koně.

1. Ustupování na holeň

Jedná se o první ohýbací práci.
Kůň není ohnutý, je pouze přistavěný tak, že je dovnitř mírně ohnutá pouze jeho hlava vůči krku. Jinak je páteř koně rovná. Při rovném sedu má jezdec vidět pouze záblesk vnitřního oka a vnitřního okraje nozdry.
Velkou chybou je ohýbání krku. Tomu zabráníme tím, že postavíme vnější otěž a přiložíme ji na krk. Pokud je zde vidět mírné ohnutí páteře, nejedná se o velkou chybu.
Tento cvik je vhodný k tomu, aby jezdec pochopil působení vnější postavené a vydržující otěže.

Obr. 5: Ustupování na holeň. a - sestavení hlavy a vnitřní otěž; b - vnitřní holeň; c - vnější otěž; d - vnější holeň

2. Práce na velkém kruhu

Práce na velkém kruhu bez ohraničení stěn, kdy se ohýbá celé tělo koně, patří k základům celé ohýbací práce. Je třeba si však uvědomit prostou fyzikální skutečnost: kruh je kulatá linie, nemá rohy ani rovná místa. Tuto skutečnost nedokážou někteří jezdci pochopit. Projděte pohledem přesně celou trasu, kterou má kůň na kruhu ujít. Pokud máte přitom stále potíže, měli byste si celou trasu velkého kruhu projít pěšky bez koně – a to ne jednou dokola. Tato věta zní možná legračně, ale taková procházka vám ve výsledném efektu velmi pomůže.

Na kruhu musí mít kůň vnější stranu těla vyklenutou a vnitřní stranu dutou.
Je nutné mít vnitřní holeň položenou na podbřišníku.
Pokud se kůň tlačí dovnitř nebo ven, lze to nejlépe zkorigovat lehkým našlápnutím do třmenu na opačné straně, změní se tím těžiště.
Pokud se kůň silně tlačí ven, je třeba kromě našlápnutí do třmenu výrazněji použít vnější otěž a holeň, jako kdyby to byly mantinely, ohraničující koně z vnější strany.
Základní ohýbací práce na velkém kruhu začíná v kroku, později se pokračuje v klusu a ve cvalu.
Prací na velkém kruhu se posiluje a gymnasticky procvičuje vnitřní pánevní končetina.

Cviky pro práci na velkém kruhu

Pokud budeme stále jezdit dokola na kruhu, jistě se brzy kůň i jezdec začne nudit. Proto můžeme tuto práci obměňovat:

Změna směru: kruhy změnit a v kruhu změnit směr. Důležitým bodem je přestavění koně. Nejdříve je třeba ho upozornit lehkou zádrží (napnutí „kříže“) (obr. 6). Při přestavování nejdříve vždy přijde holeň, potom následuje pomůcka sedem a rukou. Nemá smysl jezdit silově. Pokud se kůň pohybuje na linii velkého kruhu spolehlivě, následují další lekce.
Zmenšení a zvětšení kruhu; buď to provedeme spirálou (obr. 7) nebo později polovičním překrokem. Zmenšení kruhu se provede našlápnutím do vnitřního třmenu a trochu výraznějším zakročením vnější holeně. Kruh se postupně zmenší na průměr 10 m. V tuto chvíli zachytí koně vnitřní holeň a začíná ohýbání na zmenšeném kruhu – koně je potřeba více ohnout podle linie tohoto kruhu (nohy koně musí stále došlapovat v jedné stopě). S prací ve cvalu na zmenšeném kruhu je nutno počkat, dokud kůň nezvládne shromážděný cval.

Obr. 6: Přestavování koně při cviku kruhy změnit.

Po jakémkoli cviku na velkém kruhu vyvedeme koně za odměnu na celou jízdárnu. Necháme ho trochu natáhnout a tím mu dopřejeme menší odpočinek. Přitom se kůň nesmí „rozpadnout“, stačí mírné protažení jeho rámce v kroku.

Obr. 7: Zmenšování kruhu spirálou. >>>

Přestat ve správné chvíli je umění, které ovládají pouze někteří.

3. Malý kruh

Pro ježdění na malém kruhu platí stejné požadavky, jako pro velký kruh - dodržovat přesný obvod kruhu, tedy patřičné ohnutí, přední i zadní kopyta došlapují na jedné stopě.

Obr. 8: Malý kruh. a - správně projetý malý kruh; b - červená linie = nejčastější chyby při projíždění malého kruhu.

Zde je několik poznámek k ježdění na malém kruhu:

Začíná se s kruhem o průměru 10 m, který se později zmenší na kruh o průměru 8 m.
S prací ve cvalu je nutno počkat, až dostatečně zesílí pánevní končetiny koně.
Malý kruh musí končit na stejném místě, kde začal – například když koleno jezdce dosáhne bodu B na stěně jízdárny (obr. 8a).
Koně je třeba výrazně ohraničit vnější otěží, aby nevypadával lopatkou z kruhu, především při přechodu ze stěny na malý kruh (obr. 8b).
Jezdec musí více zatížit vnitřní sedací kost a mírně posune vnitřní lopatku dozadu.
Jezdec nesmí táhnout vnitřní otěž dozadu.
V poslední čtvrtině malého kruhu je třeba mít koně výrazně na vnitřní holeni, protože někteří koně mají sklon k tomu, že se tlačí dovnitř a oblouk „ustřihnou“ (obr. 8b).

Cviky s malými kruhy

I malé kruhy lze různě obměňovat, není třeba je jezdit pouze ze stěny. Zde jsou další cviky:

Malé kruhy ze střední čáry střídavě napravo i nalevo. Mezi každým kruhem je třeba koně narovnat, a to asi na jednu koňskou délku.
Osmička ve velkém kruhu. Tento cvik se jezdí ve shromážděném klusu.

Další cviky lze provádět až tehdy, když kůň jezdí spolehlivě malé kruhy na jedné stopě:

Záď ven na malém kruhu. Vnitřní holení vyvedeme zadní nohy koně z malého kruhu ven, takže kůň jimi nedošlapuje do stop předních nohou.
Dovnitř záď na malém kruhu. Vnější holeň přiměje záď, aby opustila linii malého kruhu směrem dovnitř, zatímco hrudní končetiny na této linii zůstanou. Tento cvik není snadný a slouží jako příprava pro traverzálu.

Díky 3. a 4. cviku se jezdec i kůň učí, že holeně ovládají a vedou pánevní končetiny koně.

4. Vlnovky

Při ježdění vlnovek platí stejné požadavky a pomůcky, jako pro malý kruh. Je třeba dodržovat zřetelný rozdíl mezi ohnutím koně na vlnovce a mezi narovnáním koně na stěně jízdárny.

Obr. 9: Správné projetí cviku od stěny ke stěně s jednoduchou a dvojitou vlnovkou. Červená - kůň ohnutý nebo přistvěný k pravé ruce, modrá - kůň ohnutý nebo přistavěný k levé ruce. a, b - body, ve kterých se kůň přestavuje. Podle Učebnice jezdectví a vozatajství, díl. 1: Základní výcvik jezdce a koně. >>>

Rozlišujeme dva typy vlnovek:

1. Vlnovky o x obloucích

Jezdec si musí jednotlivé oblouky dobře rozdělil po celém obdélníku, aby mezi rovnoběžnými liniemi byly stejné rozestupy.
V lehkém klusu se přesedá při protínání středové čáry, to stejné platí i pro změny cvalu.
Koně je nutné zřetelně a hladce přestavět.
Také při vlnovkách se předek koně vždy narovnává podle jeho zádě.

2. Vlnovka „od stěny ke stěně“

Tento cvik začíná přesně v bodě změny a v dalším bodě změny končí, nikoli hned po projetí rohu (obr. 9).
U cviku od stěny ke stěně s dvojitou vlnovkou je třeba koně přestavovat pružně, aby se pohyboval „jako tanečník“: jezdec posune vždy vnitřní lopatku trochu dolů a dozadu, zatímco vnitřní sedací kost tlačí lehce dopředu. Je dobré si představovat, že s koněm tančíte: raz-dva-tři doprava, á-dva-tři doleva.

5. Další cviky ke zlepšení ohnutí

Kromě výše popsaných existují i další cviky, i když trochu zanedbávané, které zlepšují ohebnost a jezditelnost koně: ježdění v sestavení, kontrasestavení a dopředu plec, která je předstupněm cviku dovnitř plec.

Ježdění v sestavení

Je to vlastně podobný cvik jako ustupování na holeň: kůň je mírně ohnutý v žuchvách, páteř zůstává rovná. Při ježdění v sestavení jde kůň podél stěny a má pouze mírně sestavenou hlavu a přední část krku dovnitř. Přední nohy zůstávají ve stopě zadních kopyt.

Kontrasestavení

O ježdění v kontrasestavení nebo v sestavení ven mluvíme tehdy, když je hlava mírně sestavená ven. Je to první přípravný cvik pro kontracval, neboli cval na vnější nohu – kůň se přitom naučí projíždět v kontrasestavení rohy (více zakulacené), později také kruh. Také v kontrasestavení na kruhu musí jít kůň v jedné stopě.

Zde už musí být jezdec poněkud zkušenějším, je k tomu potřeba jezdecký cit i dovednost. Tento cvik se nejdříve učí v kroku a později se přejde do zkráceného klusu.

Střídání ježdění v sestavení a kontrasestavení

Tento cvik se provádí po celé jízdárně. Kůň se při něm uvolní v žuchvách. Kůň však musí být sestaven jen mírně. V žádném případě nesmí jezdec příliš ohnout krk - ten musí sedět pevně mezi lopatkami! Znakem správného střídání v sestavení koně je „přeskakování“ hřebene krku z jedné strany na druhou.

Dopředu plec

Jedná se o poněkud starší cvik, který se dnes příliš nejezdí. Je to především předstupeň cviku dovnitř plec.

Pro provedení dopředu plec i dovnitř plec je potřeba koně nejdříve narovnat. Hrudní a pánevní končetiny musí být ve stejné stopě. Koně mírně ohneme dovnitř (tedy ne pouze sestavení v žuchvách jako u předešlých cviků), tedy tak, aby při pohledu zepředu došlapovala vnitřní zadní končetina mezi obě přední. Vnitřní zadní noha má došlapovat pod těžiště.

Dovnitř plec

Je to nepostradatelná základní lekce, která slouží především pro rozvoj pozdějšího shromáždění a drezurního držení koně (obr. 10).

Pro provedení cviku dovnitř plec je nutné ještě více zvýraznit podélné ohnutí koně, čímž se jeho lopatky dostanou více dovnitř. Pánevní končetiny přitom musí kráčet stále ve stopě, kůň tedy v žádném případě nesmí být, jako při ustupování na holeň, sestaven našikmo. Kůň se korektně podélně ohnutý tehdy, když vnitřní pánevní končetina jde ve stopě vnější hrudní končetiny.

Obr. 10: Dovnitř plec.

Vnitřní holeň jezdce, okolo které je kůň ohnutý, leží na podbřišníku a stará se o energické vyšlapování vnitřní pánevní končetiny pod těžiště koně. Vnější otěž reguluje shromážděný chod a ohraničuje současně ohnutí krku. Kůň v žádném případě nesmí přijít hlavou za kolmici, naopak se musí na vnější otěži vzpřímit. Dozadu posunutá vnější holeň vede vnější pánevní končetinu a brání tlačení se proti stěně.

A opět – jako pochvala a odpočinek zde slouží krok po celé jízdárně s nataženým krkem.