Už nebudu zetkařem 10: Pár rad a postřehů na téma drezurních závodů

24. říjen, 2020 o 11:20

Systematický a poctivý trénink sebe sama i svého koně zaslouží pochvalu i uznání. Kdo pilně trénoval a má dobrý pocit z kvalitně vykonané práce, jistě bude chtít předvést ovoce celého svého snažení na veřejnosti. Přihlásí se na drezurní závody do úlohy stupně L. Ještě dříve, než to udělá, by měl vědět, co lze od tohoto počinu očekávat – a co budou pro změnu od něho očekávat rozhodčí i věci znalí diváci.

V Německu každoročně startuje na drezurních závodech asi 300 000 jezdců – a tento počet stále stoupá. Je pravda, že se to nedá srovnat se situací v České republice, ale v posledních letech se i zde zvyšuje zájem o drezurní ježdění. To je dobře, protože díky tomu se rozvíjí i klasický základní výcvik podle platných pravidel. A přestože naše jezdecké umění za Němci silně pokulhává, i tamní odborníci neustále upozorňují, že drezurní výcvik na základní, ale i na středí úrovni je často nedostatečný. Přes vzrůstající počet startujících se kvalita jejich výkonů snižuje. Jaké jsou podle rozhodčích nejčastější problémy na drezurních obdélnících?

Stupeň Z:

Velká část koní vůbec není na pomůckách, jsou nepřiježdění a neposlušní.
Přestože se na tomto stupni hledí především na korektní sed a působení jezdce, základní chody a korektně projeté jízdárenské figury, pouze ojediněle lze na závodech vidět přesné kruhy a vlnovky. Kruhy často nejsou kulaté a při vlnovkách není kůň zřetelně ohnutý a sestavený. Je to výsledek nedostatečného základního výcviku.

Stupeň L:

V těchto soutěžích jsou často předváděni koně, kteří chodí se ztuhlým hřbetem, nemají čisté základní chody nebo nejsou na přilnutí; opět jim chybí základy správného výcviku.
Na tomto stupni se objevují i jezdci, kterým se nějak podařilo proplout úlohami stupně Z a aby „dosáhli“ úrovně L, drží své koně pevně rukama a zkoušejí je tak uměle vzpřímit. Zcela zapomínají na nejdůležitější kritérium drezúr L: kmihuplný a uvolněný pohyb vpřed se začínajícím shromážděním.

Při přípravě na závody není dobré často zkoušet a projíždět celé drezurní úlohy. Je samozřejmé, že jezdec musí umět drezurní úlohu nazpaměť – ale kůň ji nazpaměť znát nemá. Může se pak stát, že se bude předbíhat před pomůckami jezdce. Je třeba pořádně zvládnout patřičné lekce a přechody, ale při nácviku se nemají jezdit v takové posloupnosti, jak jsou v úloze. Nelze zapomenout ani na procvičení rovného projetí střední linie a stání na střední linii s pozdravem.

Jaké jsou rozdíly v předvádění úloh stupně Z a L

Je obecně známo, že při drezurních soutěžích se neposuzují dovednosti jezdce (ty se hodnotí na ZZVJ), ale úroveň výcviku a výkon koně. Přesto na soutěžích stupně Z hraje velkou roli také sed a působení jezdce, protože uvolněný balanční sed v nejhlubším bodě sedla patří k nejzákladnějším předpokladům drezurního ježdění. Od úrovně L se rozhodčí dívá především na pánevní končetiny koně. Není důležité to, že jezdec s koněm dané cviky zajede, ale jak je zajede. Jednotlivé cviky v drezurních úlohách slouží pouze k přezkoušení kvality výcviku koně, nejsou jeho konečným cílem. Od L se po koni požaduje činnost hřbetu, uvolněnost, kmih a „prvotní“ shromáždění.

Podívejme se na rozdíly mezi Z a L, jak je popsal jeden z nejlepších jezdců a rozhodčích 20. století, Felix Bürkner:

Úlohy Z

Čistý, zřetelný nohosled ve všech třech základních chodech, uvolněnost, projevující se nesením ocasu.
Hřbet koně se pružně pohupuje, sed jezdce je hluboký, stálý, v sedle pevný, jeho ruka klidná, pasivní, na správném místě a schopná vést koně.
Chody koně jsou prostorné, pravidelné, kůň se pohybuje s „přirozeně dlouhým“ krkem, s důvěrou se natahuje do obou otěží.
„Prvotní“ prostupnost koně se projevuje ochotným došlapováním pánevních končetin při polovičních i celých zádržích a mírným povolením týlu.
Krk koně sedí pevně na kohoutku, kůň je mírně ohnutý v obratech, jeho krk a týl se však neohýbají více než trup. Je vidět, že se s koněm začíná pracovat na narovnání.
Kůň správně reaguje na jednostranně působící holeň.
Střední krok se vyznačuje zřetelným, prostorným čtyřtaktem na lehce nabídnutých otěžích.
Při zastavení kůň nehnutě stojí na všech čtyřech končetinách, klidně drží krk a hlavu – ale ještě není úplně na otěžích.

Úlohy L

Zkušebním kamenem dosavadního výcviku je kmihuplný, uzavřený střední klus. Prostornost, píle, kmih, rovnováha a sebenesení musí být zřetelné. Pánevní končetiny musí zůstat blízko sebe. Nesmí být vidět křečovité klusové kroky, kymácení nebo dokonce nepravidelnost pohybu.
Zkrácený pracovní klus, který ještě není skutečným shromážděným klusem, má být trochu prostornější, s výraznějšími kroky, pravidelný, kmihuplný, bez napětí. Kůň má být zřetelně ohnutý při projíždění rohů, malých kruhů a jiných jízdárenských figur.
Přechody musí být zřetelné, při vyklusání ze zastavení musí být už první krok klusový.
Prodloužený klus nesmí nikdy překračovat hranice schopností koně, nohosled musí být čistý, kůň nesmí být zaháčkovaný.
Střední cval je výrazný, prostorný, „do kopce“.
Shromážděný cval je zatím spíš pilnější, uzavřený a zkrácený pracovní cval; tímto způsobem se kůň pohybuje i v kontracvalu. Kůň ještě není tak výrazně podsazený, jako ve shromážděném cvalu ve vyšších stupních drezúry, ale musí cválat zřetelným třítaktem a být vzpřímený. Je lepší cválat svižnějším tempem, než koně příliš zkracovat a mít ho na předku nebo předvádět rozložený (čtyřdobý) cval.
Obrat okolo zádě je základem shromáždění, tedy ovládání zádě. Rozhodčí pozná cit jezdce podle jeho správného provedení i podle používání vnějších pomůcek.

Soutěžit lze i v küru

V posledních letech se na drezurních závodech jezdí kür (čili volná sestava) s hudbou už od stupně L. Mnoho jezdců jde do těchto úloh s radostí a odvahou, ale první vážný zádrhel přijde už s výběrem hudby. Výsledek může být i takový: hudba začne – vjezd – pozdrav a „odvrkání“ jednotlivých cviků – pozdrav na konci – hudba skončí. Toto však není kür s hudbou, ale drezurní ježdění s hudební kulisou, která může být někdy dokonce velmi rušivá.

Aby tomu tak nebylo, je třeba k sestavení küru přistupovat úplně jinak. V Německu se ježdění podle hudby řídí od roku 1989 pravidly FN a některé zdejší požadavky, doporučení a rady jistě pomohou i českým drezurním týmům.

Kür je vlastně volně a umělecky zpracované drezurní představení v rámci předepsaných požadavků.
Jezdec nemusí zajet všechny lekce, které jsou charakteristické pro zvolený stupeň, ale v küru musí být tzv. „povinné cviky“, které jsou předepsané v pravidlech.
Program se sestavuje s ohledem na dovednosti koně, především na jeho silné stránky; poté se sladí s hudbou.
V küru se nemají předvádět pouze konvenční modely drezurních úloh, je třeba ho sestavit s tvůrčím přístupem. Na každém stupni je mnoho možností, jak jednotlivé základní chody a cviky seřadit. Je důležité, aby lekce zcela ladily s vybranou hudbou.
Na začátku i na konci küru je povinný pozdrav v zastavení na střední linii.
Písmena na obdélníku slouží pouze k orientaci a není nutné je projíždět přesně. Přesto musí být jednotlivé cviky zvoleny tak, aby je byl rozhodčí schopen ihned pojmenovat.
Je třeba využít celý obdélník.
Není dobré upřednostňovat jeden chod nebo cvik.
Změny ruchu (prodlužování a zkracování) zvyšují tvůrčí hodnotu küru.
Na prostředním velkém kruhu lze předvádět pouze střední klus, nikoli prodloužený. Prodloužený cval lze jezdit i na velkých kruzích.
Nedoporučují se lekce jako zastavení, couvání, houpačka a obrat okolo zádě, protože zpravidla narušují průběh pohybu.
Není dobré předvádět nejobtížnější lekce hned za sebou; je třeba je účinně vestavět mezi základních chody a lehčí lekce.
Vhodné není ani příliš často měnit základní chody.
Mají se předvádět pouze lekce v rámci daného stupně obtížnosti. Lze je vystupňovat (například dvojitá pirueta), avšak ne přehnaně (například trojitá pirueta).
Hudba musí být „klasická“ nebo „moderní“, musí s ní ladit jednotlivé chody, ruchy i lekce. Nedoporučuje se používat vokály, protože odvádějí pozornost.
Tempo a takt se mění podle hudby, nikoli podle písmen na obdélníku.
Je dovoleno a dokonce se doporučuje použít hudbu už při vjezdu. To může být velmi efektivní. Kromě toho se může jezdec přesvědčit, že je po technické stránce s hudbou všechno v pořádku.

Až budete vjíždět do obdélníku při své první elkové drezurní úloze, neseďte na koni, jako byste říkali: „Omluvte mě, prosím, že jsem se odvážil…“ – ale buďte sebevědomí, jak dobře jste se připravili, jeďte s pohledem, který hlásá: „Chce tu ještě někdo jiný zvítězit?“