Už nebudu zetkařem 8: Práce na dvou stopách

24. říjen, 2020 o 16:52, Žádné komentáře

To, že se stále bavíme o shromažďování, nesmí nikoho vést k mylnému přesvědčení, že se budeme v hodinách během výcviku na stupni L omezovat pouze na shromažďující lekce. Tyto lekce totiž nejsou cílem ježdění, ale prostředkem ke zdokonalení pohybu koně i jeho prostupnosti.

Než se dostaneme k několika pokročilejším cvikům tohoto stupně obtížnosti, podívejme se na několik zásad, které je třeba dodržovat při každé drezurní hodině:

Výcviková hodina musí vždy začít uvolňovacími lekcemi. Přitom nesmíme zapomenout například na poloviční překroky na otevřené straně velkého kruhu.
Výbornou prací ke zlepšení pozornosti a prostupnosti je nacválání z malého kruhu v klusu, přechod do klusu a znovu nacválání z malého kruhu.
Ke shromažďující práci se propracováváme postupně a „nenápadně“ – neustále je přitom třeba měnit ruce a nesmíme dovolit, aby se kůň nudil.
Do shromažďovací práce se vkládají cviky „přejet koni po hřívě“ (v klusu a cvalu) i krokové fáze s výraznějším natažením. Při nich se však kůň nesmí úplně rozpadnout nebo přijít na předek; pokud se tak stane, trochu si oddechneme a začneme pracovat nanovo.
Když už kůň jde v pěkném shromáždění, nesmíme po něm chtít ani jeden obrat okolo předku! Je to uvolňující lekce a dostává koně na předek.
Pokud ztuhne jezdec nebo kůň, je třeba ihned přejít k uvolňující práci.

Je samozřejmé, že veškerou práci je třeba přizpůsobit individualitě koně, jeho věku, stupni výcviku a kondici. Mladý kůň se nevydrží pohybovat ve vysokém shromáždění déle, než 10 minut. Pokud mu nechceme vzít radost ze spolupráce, je třeba opakovaně vkládat přestávky, kdy má možnost se protáhnout.

Na úrovni L se už objevují i další shromažďující cviky a lekce, které se pak zdokonalují v drezúrách vyšších stupňů: jedná se o práci na dvou stopách, jinými slovy laterální či stranové pohyby.

U všech chodů do stran, tak jako obecně při ohýbání, musí být lopatky jezdce vždy rovnoběžně s lopatkami koně. Stejné pravidlo platí pro kyčle koně a jezdce (obr. 1).

Obr. 1: Podélné ohnutí (vpravo): a - narovnaný kůň; b - ohnutý doprava; Lk - lopatky koně; Lj - lopatky jezdce; Kk - kyčle koně; Kj - kyčle jezdce. >>>

1. Dovnitř plec

Dovnitř plec neslouží pouze k narovnání koně, ale v pokročilejším drezurním výcviku je to základní lekce pro ostatní stranové chody. Jejím hlavním smyslem a účelem je gymnastické procvičování vnitřní pánevní končetiny.

Obr. 2: Dovnitř plec na třech stopách. >>>

To, do jaké míry bude kůň podélně ohnutý, závisí na jeho stupni výcviku. Mírné ohnutí, při němž vnitřní pánevní končetina došlapuje mezi obě hrudní, se nazývá také dopředu plec. Cílem pak je, aby vnější hrudní končetina došlapovala před stopu vnitřní pánevní končetiny. Jednou z největších chyb při dovnitř plec je nadměrně ohnutý krk. Hluboce vedená vnější otěž tomuto ohnutí zabrání (obr. 2).

<<< Obr. 3: Dovnitř plec v klusu ježděná s trochu větším odstupen, než na 3 stopách (vnitřní zadní a vnější přední kopyto nejsou v zákrytu).

Jak pracovat s cvikem dovnitř plec

Možností, jak provádět dovnitř plec, je mnoho. Pro zpestření si uveďme jednu z nich: Při zkrácení klusu koně sestavíme do dovnitř plec, nejlépe z rohu. Potom ho opět narovnáme hluboce vedenou vnější otěží a necháme vyšlápnout. Po několika prodlouženějších krocích ho opět zkrátíme a cvikem dovnitř plec ho přivedeme do shromáždění. Především u koní, kteří spěchají, je dobré vložit malý kruh.

Obr. 4: Nekorektní dovnitř plec v kroku. Přestože vnitřní zadní a vnější přední kopyto jsou v zákrytu, místo vyvedení předku koně do jízdárny jezdec vytlačil záď ke stěně. >>>

Při této práci jsou důležité pocity jezdce: shromáždění = pánevní končetiny nesou, prodloužení = pánevní končetiny sunou. Tak provedeme několika přechodů mezi nesením a posunem, nejdříve na dlouhé stěně, později na diagonále a také na krátké stěně. Důležitější než samotný střední klus je přechod do něho.

2. Kontra-dovnitř plec

Kontra-dovnitř plec je lekce, která je velmi často opomíjená, ale pro jezdce i koně je velmi prospěšná. Jak říká její název, jedná se o dovnitř plec v kontrasestavení, tedy správně „ven plec“. Pánevní končetiny musí kráčet po rovné linii, která jde rovnoběžně se stopou podél stěny, asi 50 cm od ní do jízdárny. Hlava koně je otočená ke stěně, hrudní končetiny kráčejí a mírně se kříží po vnější stopě (obr. 5). Je důležité, aby pánevní končetiny měly stále stejný odstup od stěny, tedy aby kůň zádí neuhýbal od přímého směru. Vnější holeň (která je nyní uvnitř jízdárny) má za úkol kromě ohýbání udržet pánevní končetiny na rovné linii. Vnitřní holeň musí pobízet vnitřní pánevní končetinu koně, aby došlapovala pod těžiště.

<<< Obr. 5: Kontra-dovnitř plec.

Další obměna kontra-dovnitř plec

V pokročilejším stádiu lze takto projíždět rohy a jezdit na velkém kruhu. To vyžaduje od jezdce hodně citu a bezchybnou koordinaci pomůcek. Protože hrudní končetiny musí ujít delší dráhu, podporuje to výraznější shromáždění koně – proto je tento cvik výborný pro zlepšení jeho pozornosti, prostupnosti a výrazně gymnasticky procvičuje jeho tělo.

Obr. 6: Pro srovnání: a - kontracval; b - kontra-dovnitř plec. >>>>>>

3. Travers

Travers (dovnitř záď) patří stejně jako dovnitř plec ke stranovým pohybům čili práci na dvou stopách, kdy je kůň ohnutý po celé délce těla. Do jízdárny se však nestaví hrudní, ale pánevní končetiny koně a hrudní končetiny jdou rovně na stopě. To nové a těžké na této lekci je především to, že kůň kráčí pánevními končetiny uvnitř v podélném uhnutí. Vnitřní pánevní končetina je tedy při došlapování pod těžiště více ohnutá a zatížená.

<<< Obr. 7: Travers čili dovnitř záď.

Travers zlepšuje jezditelnost koně a jeho poslušnost na holeně a má se učit až po zvládnutí dovnitř plece.

Jak učit travers:

Na začátku nácviku traversu se doporučuje ohnout koně ve druhém rohu krátké stěny při přechodu na dlouhou stěnu a pánevní končetiny nenechat dojít na stopu. Přitom musí zakročená vnější holeň výrazně pobízet do strany (obr. 8).
V pokročilejším stádiu se doporučuje přejít do traversu z dovnitř plec na dlouhé stěně. Přitom je třeba přesně udržet podélné ohnutí, zatímco hrudní a pánevní končetiny mění svoje sestavení. Vnější holeň netlačí pouze záď do jízdárny, ale také „nese“ vnější pánevní končetinu dopředu pod těžiště. Vnitřní holeň je na podbřišníku a udržuje ohnutí, jejím hlavním úkolem je však „nést“ vnitřní pánevní končetinu dopředu pod těžiště.
Tento cvik se jezdec i kůň nejdříve učí v kroku. Úspěšného gymnastického procvičování pánevních končetin dosáhneme až později – a to ve shromážděném klusu.
Také při traversu musí hluboce držená vnější ruka zabránit přílišnému ohnutí krku.

Obr. 8: Travers na pravou ruku na dlouhé stěně po projetí rohu. >>>

Ukončení traversu:

Je třeba si uvědomit starou pravdu, že hrudní končetiny se srovnávají podle zádě, nikoli naopak! To je třeba dodržet i při ukončení traversu. Hrudní končetiny se zavedou dovnitř a srovnají se do jedné stopy s pánevními. Kůň jde stále v mírném sestavení dovnitř, vnější otěží a vnitřní holení se pobízí dopředu a současně do strany, aby se dostal zpět na stopu podél stěny.

4. Renvers

Jednoduše řečeno je renvers traversem v kontrasestavení: hrudní končetiny jdou jako při traversu rovně, ale na přímé linii, která je asi 50 cm od stopy na stěně jízdárny. Pánevní končetiny neuhýbají dovnitř jízdárny, ale ven ke stěně (obr. 9).

Obr. 9: Renvers vpravo v klusu. 1 - vnější stopa; 2 - vnitřní stopa. >>>

Postup procvičování renversu:

Dovnitř plec, potom krátce čelem vzad v bodě změny před krátkou stěnou (K nebo M) a bez změny sestavení renversem pokračovat zpátky po dlouhé stěně; je třeba si pohlídat dodržení trochu většího odstupu hrudních končetin od stěny jízdárny.

Obr. 10: Dovnitř plec, krátce čelem vzad a renvers.

Pár slov o letmé změně cvalu

Letmá změna cvalu (přeskok) je často pro jezdce nižších drezurních stupňů „vrcholem“ celé drezurní práce; proto se mnozí slabí jezdci rádi před laickými diváky předvádějí „letmým přeskokem“. Přitom ho ve skutečnosti vůbec neovládají.

Letmá změna cvalu patří ke cvikům na úrovni S a výše. Dříve, než s tím můžeme začít, je třeba splnit tyto předpoklady:

Kůň musí umět na obě ruce spolehlivě a rovně nacválat z kroku;
musí se naučit provést jednoduchou změnu cvalu (přes krok) na střední linii – tedy bez podpory stěny; přitom se nesmí dostat na dvě stopy;
kůň musí být naprosto uvolněný a jeho první cvalový skok musí být výrazný;
kůň cválá v kontracvalu spolehlivě na obě ruce. Nelze se zároveň učit kontracval a letmý přeskok – bylo by to pro něho příliš. Pokud však kůň při nácviku kontracvalu náhodně jednou přeskočí, je třeba mu to tolerovat a ne ho za to trestat. Nechceme si budoucí cestu k letmému přeskoku ztížit trestáním, musíme ale dbát o to, aby takové letmé přeskoky zůstaly výjimkou. Práce ve spolehlivém kontracvalu má na úrovni L absolutní přednost.