Koňský domácí lékař 3: Hniloba střelu
Mokro a bahno, bahno a mokro. Ideální prostředí pro rozmáčení kopytní rohoviny, která je následně měkká, tmavá, někdy i páchnoucí. Většina majitelů koní se bojí, že kopyta jejich koní onemocní takzvanou hnilobou. Je tomu skutečně tak? A co s tím dělat, když se to nakonec opravdu stane?
Dříve, než však budeme řešit tento nepříjemný problém, bylo by dobré si ujasnit, co je a co není hniloba střelu. Ke hnilobě dochází tehdy, když se sejdou dva důležité předpoklady:
1. následkem působení vnějších faktorů dojde k poškození celistvosti kopytní rohoviny,
čili ta často měkne nebo praská, ztrácí schopnost nepropouštět do sebe
různé chemické sloučeniny, dochází k rozkladu rohoviny (keratinu) a
vzniku rozkladných produktů;
2. do takto připravené „živné půdy“ se dostávají z prostředí bakterie, které zde pak mohou velmi dobře žít, množit se a celou situaci ještě zhoršovat. Pokud by rohovina nebyla poškozená, ale zůstala odolná, tyto bakterie by jí nijak neublížily; protože však poškozená je a ony v ní žijí, „rozežírají“ rozpadlou rohovinu a vylučují samozřejmě ze svého těla různé odpadní látky, které mohou narušit sousedící molekuly keratinu a proces rozkladu šířit dál.
Mokré kopyto s rozpadající se rohovinou střelu - ideální podmínky pro život hnilobných bakterií. Protože však má toto kopyto mělký a široký střel, hnilobou netrpí.
Tady jsme proto u jednoho velmi důležitého bodu: ne každá měkká střelka je postižená hnilobou! Mnohdy se stane, že dojde pouze k rozměknutí rohoviny následkem dlouhodobého pobytu ve vlhkém prostředí – a následkem chození po měkkém (protože vlhko je často spojené s měkkým – blátem) povrchu nedojde k ošoupání této změněné, „přerostlé“ rohoviny, která tak zůstává a nadále se rozkládá přímo na kopytě. Mnoho majitelů tak předpokládá, že jejich kůň právě v tomto blátivém počasí onemocněl hnilobou, a snaží se blátu vyhnout například tím, že koně zavírají do boxu.
Jenže hniloba může velmi dobře propuknout i v naprosto suchých podmínkách! Ať už v létě nebo třeba u koní pobývajících na suché podestýlce. A střelka, přestože je hnilobou postižená, vůbec nemusí být na první pohled mokrá, měkká, přerostlá, naopak, na povrchu může být suchá a tvrdá. Jenže – a jsme u dalšího důležitého faktoru, který podporuje vznik této nemoci:
3. Neschopnost střelu se „samočistit“ a nahrazovat odumřelou tkáň tkání novou a zdravou v potřebné rychlosti. Z tohoto hlediska záleží méně na vlhkosti prostředí (mokrý sníh, bláto…) nebo na přítomnosti agresivních chemických látek (k nimž patří koňská moč obsahující vysoké množství alkalického čpavku!), ale více na tvaru a vyvinutosti střelu a vůbec zadní části kopyta.
Klasický příklad kopyta, které bude trpět na hnilobu střelu i v sušších podmínkách: těsné patky, úzký střel s hlubokými střelovými rýhami.
Toto je přerostlé kopyto, ale díky širokým patkám a dobře vyvinutému střelu mu hnoloba nehrozí.
Pokud se kopyto v zadní části pomyslně rozřízne ve svislé pravolevé rovině, je vidět, jak se rohovina „vlní“ či „krabatí“ podle toho, jak opisuje tvar vnitřních tkání, které obaluje. Nejdříve je to boční stěna, která jde shora dolů až na zem, pak se rohovina trochu zvedne, jak tvoří klenbu chodidla a postranní střelkovou rýhu, potom se opět dostane dolů na zem, když v podobě střelu pokrývá jedno rameno střelkového polštáře, nato se zvedne nahoru jako střední střelová rýha a pak se vše opakuje: dolů jako druhé rameno střelu, nahoru jako druhá postranní střelová rýha a klenba chodidla, dolů jako nosný okraj stěny a pak úplně nahoru jako stěna. Střel tak ve svém průběhu připomíná na řezu písmeno W. Pokud je zadní část kopyta a tedy i střelu dobře vyvinutá, W je široké a logicky jeho ramena sahající nahoru nejdou příliš vysoko, čili do hloubky kopyta. Pokud ale dojde k zúžení patek a úzká je i střel, tedy W, dosahují postranní i střední střelové rýhy hodně nahoru, jsou vytlačené do hloubi kopyta. Tím, že jsou tak hluboké, snadno se do nich zachytí různé nečistoty, včetně dráždivých látek, udržuje se tam vlhkost a špatně se tam dostane kyslík; to jsou ideální podmínky pro život hnilobných bakterií.
Adept na hnilobu: těsné taky, hluboká a těsná střední střelová rýha.
Naopak toto kopyto se širokou a plochou střelkou bude hnilobě odolávat.
Při pohybu dochází s každým položením kopyta na zem ke stlačení onoho W a tím i k jeho roztažení do stran a oploštění. Samozřejmě pokud střel dosáhne na zem! Čím je střel již sama o sobě širší, se širšími rýhami, tím více se oploští a tím snáze se obrousí přerostlá rohovina o zem a „vypadnou“ nečistoty. Zároveň se touto masáží udržuje v hlubších tkáních krevní oběh a buňky vytvářející rohovinu jsou dobře vyživovány; mohou tvořit hodně, rychle a kvalitní rohovinu. U úzkého – nebo zakrnělého – střelu nedochází k výraznému rozšiřování a oplošťování rýh, odumřelá rohovina se neobrušuje, takže je výbornou živnou půdou pro bakterie, uvízlé nečistoty se v hlubokých rýhách zadržují a prokrvení je minimální; u takového střelu roste rohovina pomalu a nedostatečně. Střel se velmi špatně regeneruje, je málo odolné rohoviny, což vše hraje hnilobným bakteriím do not.
Silně přerostlé kopyto s velmi těsnými patkami, téměř neznatelným střelem a hlubokou střelovou rýhou. Toto kopyto zcela ztratilo svoji "samočistící" funkci.
A jsme u dalšího faktoru, který může velmi významně ovlivnit případný vznik hniloby:
4. Pohyb. Pokud se kůň dostatečně pohybuje po povrchu, který umožní dobrou masáž střelu (tedy povrch mírně měkčí, aby se do něho kopyto otisklo, což je například klasický travní drn či běžná hlína apod.), šance na vznik hniloby jsou menší, než když kůň většinu dne prostojí, ať už v blátě, nebo třeba i v nastlaném boxu.
Jak tedy poznat hnilobu střelu a odlišit ji od jiných, nehnilobných stavů?
– ve střelových rýhách, především té prostřední, najdeme – často až po vydloubnutí kopytním háčkem – černou mazlavou a nepříjemně páchnoucí hmotu;
– ono dloubnutí kopytním háčkem může být pro postiženého koně bolestivé;
– při pohledu na střední střelovou rýhu si všimneme, že zasahuje hodně vysoko mezi patky, které jsou díky tomu od sebe oddělené „čárkou“, často končící kulatým rozšířením vyplněným černou hmotou.
Pokud je kopyto pouze měkké, pokud se rohovina střelu jen drolí nebo olupuje, pokud v rýhách vzniká jen černá hmota bez výrazného zápachu, většinou se o hnilobu nejedná. Ale samozřejmě už k ní může být našlápnuto.
Někteří majitelé koní mají v této souvislosti strach z mokra a bláta. Další velkou obavou bývá i nedostatečná hygiena podestýlky ve stáji, čili styk kopyt s trusem a močí. Jedno i druhé může – a nemusí – spustit hnilobu střelu, rozhodně to ale není vše. Je třeba dávat pozor na více faktorů, hniloba střelu se totiž spojuje s těmito podmínkami:
– kopyto těsné v patkách, úzká, špatně vyvinutá střel, hluboké střelové rýhy (za každých podmínek bude náchylnější na hnilobu);
– nedostatek pohybu, dlouhodobé stání v boxu či omezeném výběhu;
– působení agresivních chemikálií, například čpavek z moči, ale i některé „přípravky na kopyta“;
– nadměrné a/nebo dlouhodobé vlhko, například bahnitý výběh (spojuje se s nedostatkem pohybu);
– nadměrné a/nebo dlouhodobé sucho, například pilinami nastlaný box (spojuje se s nedostatkem pohybu i působením moči).
Pokud chce člověk úspěšně bojovat s hnilobou, musí udělat vše pro to, aby nebyl střel utlačován přerostlými rozpěrkami a aby patková stěna byla co nejnižší. Tak se bude střel při zatížení masírovat o zem, rozšířovat se a oplošťovat.
Ale dobře, předpokládejme, že kůň má v kopytě hnilobu – nebo aspoň její náznak. Určitě je třeba provést několik opatření, jak se této nepříjemné, někdy i vleklé a občas dokonce nebezpečné nemoci zbavit. Nestačí totiž jen namazat střel „něčím na hnilobu“, je nutné odstranit nebo aspoň omezit i ostatní faktory. Proto:
– V první řadě kopyto pořádně vyčistěte, a to i vodou, aby bylo vidět, v jakém stavu je střel.
– Odumřelou, zvětralou, poškozenou rohovinu je třeba odstavit kopytním nožem. Tím se odstraní i živná půda pro bakterie. Pokud se jedná o začínající hnilobu nebo pouze o nedostatečné obrušování rohoviny, už jen toto může situaci zlepšit. Pokud je hniloba skutečně už v hlubších vrstvách, seříznutím změněné rohoviny se mohou odhalit různé dutinky a jiná „vykousaná“ místa v rohovině, které je dobré takto vystavit vzduchu.
– Po této úpravě střelu je třeba všechnu odhalenou tkáň, včetně nových dutinek a rýh, důkladně vyčistit, pořádně do hloubky. Poslouží kartáčky, třeba na zuby, kousky gázy (protahovat gázu střelovou rýhou, dokud nebude čistá).
– V případě, že je střelová rýha v hloubce skutečně hodně mokvavá a rozbředlá, mohou pomoct některé přípravky, které by ji vysušily. Například modrá skalice, genciána, chlumského roztok apod. Je však třeba dát pozor na to, že se jedná o poměrně hodně agresivní látky, které když se budou podávat víckrát, mohou stav rohoviny ještě zhoršit – byť ji vysuší. Velmi opatrně bych pak doporučovala pracovat s dřevitým dehtem. Ten sice rohovinu vysuší a zpevní, ale pokud se dostane k živé tkáni, může mít za následek rakovinné bujení. Určitě jím proto nevytírat hluboké rány a rýhy, nemazat ho až ke korunce, ale pouze aspoň 1 cm od ní.
– Vyčištěnou rohovinu pak lze dezinfikovat, čili zabít přítomné bakterie. Vhodná je běžná Betadyna, ale i hypermangan, jodová tinktura (ta navíc vysušuje) nebo například jód-éter (ten dokáže proniknout i do těch nejmenších prasklinek). Kdo má k dispozici lokálně působící antibiotika (většinou ve formě spreje nebo roztoku), může je použít také, ale musí si uvědomit, na jaké typy bakterií mají působit a jak často je nutné je na postižené místo aplikovat. Dnes už existují i speciální komerční přípravky proti hnilobě střelu, které lze samozřejmě také použít. Často se však stává, že už samotné vyříznutí odumřelé tkáně způsobí, že bakterie se dostanou na vzduch, a to je zahubí.
– Po tomto ošetření by se měl kůň hodně pohybovat po vhodném povrchu (pružný, pokud možno suchý, i když to úplně tak nutné není). Pohybem se kopyta lépe prokrví. Kromě toho je třeba, aby byla střel masírovaná zeminou. To zmiňuji především proto, že se často stává, že střel je tak zakrnělá a/nebo patky vysoké, že to jednoduše není možné. Pak je třeba zvážit kompletní úpravu kopyta, jeho navrácení do vyváženého tvaru. Díky tomu se bude střel moct znovu vyvíjet a rozšiřovat a kopyto nebude v budoucnu na hnilobu tolik náchylné. Jinými slovy: raději, než aby kůň stál celý den kromě krátké procházky v čistém boxu, by měl pobývat venku v tak uzpůsobeném výběhu, který ho bude motivovat k pohybu, a který sice může být rozšlapaný, ale raději ne úplně bahnitý. Pokud je nutné, lze na nějakou dobu sundat podkovy, protože ty také oddalují střel od země.
– Zvýšená péče o střel by pak měla trvat podle závažnosti hniloby několik dní až týdnů. Poté je třeba myslet především na vhodné úpravy kopyt, aby se podporovalo rozšiřování patek a střelu, zkracovaly přerostlé rozpěrky a odstraňovaly průběžně změněné a rozpadlé kusy rohoviny. Kůň by měl trávit co nejvíce času venku, výběhy, kterým hrozí rozšlapání, je vhodné dobře upravit – drénovat a zpevnit – aby nepředstavovaly pro končetiny koní takové nebezpečí.
Hniloba střelu je sice „banální“ onemocnění, ale existují případy, kdy koně přišli doslova o celou střel, nebo kdy byli dlouhodobě nevyužitelní, protože je kopyta při každém kroku bolela. Proto je dobré tuto nemoc nepodceňovat a ideálně ji správným managementem a péčí o kopyta předcházet.