21. Škola lehkosti Philippe Karla: Ještě pár postřehů a rad
Dnešním článkem poskládaným z dalších rad, postřehů a návodů ukončím reportáže z rakouských kurzů školy lehkosti Philippe Karla z roku 2008. Samozřejmě jsem zde neprobrala podrobněji všechny zúčastněné dvojice a výcvikové události, ale dost pravděpodobně na ty „opomenuté“ přijde řada příští rok. Škola lehkosti totiž postoupí do své polsední třetiny, kdy se bude klást důraz i na didaktiku výcviku a lekce budou vést samotní aktivní účastníci kurzů. Pro nás, diváky, je to šance, jak se této školy zúčastnit i v sedle vlastního koně...
Drezurní ježdění obecně
Definice drezurního sedu: Jezdec má být vysoký a uvolněný.
Zde na fotce například musí Edith uvolněně spustit nohy. (Foto: Brigitte Stransky)
Korektní drezura vylučuje použití síly.
Koně je třeba nejdříve naučit pomůcky, až pak s ním provádět cviky.
Dokud kůň ještě zcela nerozumí pomůckám pro daný cvik či se jim teprve
učí rozumět, není nutné projíždět požadované cviky precizně. K
preciznímu povádění cviků se dostaneme, až kůň pomůcky pochopí.
Odžvýknutí a ohýbání krku: Jezdec koně učí chápat pomůcky otěží. (Foto: Brigitte Stransky)
Přechody
Pobídku do cvalu je třeba dávat vnitřní holení, ne vnější. Kůň pak
nebude cválat křivě a nacválá z jakéhokoli sestavení. Jak byste na
vnější holení nacválali z dovnitř plece?
Práce na dvou stopách
Jezdec má v první řadě hlídat živou činnost huby koně a o vše ostatní se
starat až po nastolení měkkého kontaktu. Kůň pak půjde do překroku
lehčeji a jezdec nemusí strkat vnější nohu dozadu či používat bičík.
Celkově se při stranových chodech nemají používat holeně silově;
výsledkem je ztuhlý jezdec a následně i kůň.
Uvolněně, uvolněně! (Foto: Brigitte Stransky)
Stranové pohyby lze provádět až tehdy, když jde kůň dopředu živě a je
uvolněný. Na začátku hodiny jsou vhodné pro koně, kteří příliš spěchají,
jsou nadměrně aktivní apod. a slouží zde k uklidnění tempa.
Ze země či ze sedla: Až dvojice dobře zvládá ohýbání a vytahování, lze dělat začít se stranovými pohyby.
Kontakt a jeho korekce
Než koně rozejdeme ze zastavení, zkrátíme otěže a vezmeme ho na lehký
kontakt. Vyhodnotíme kvalitu tohoto kontaktu, v případě potřeby ho
napravíme (oživení huby) a až pak, až kůň „dá hubu“, se můžeme rozejít.
Když si kůň lehá například v klusu do rukou, klidně můžeme zastavit,
demi-arrety upravit rovnováhu a kontakt a po snížení rukou zase
naklusat.
Kůň napíná otěže tím, že otevírá týl (čili vystrkuje nos dopředu). Pokud
zalézá za kolmici, znamená to, že odmítá působení rukou. Napínat otěže
má kůň, to je jeho práce, ne jezdcova.
Častým problémem jezdce je najít správnou míru působení pomůcek, aby dosáhlo pozitivní reakce ze strany koně.
Vytahování krku dopředu a dolů a napínání otěží (akce-reakce) je metoda
korekce koní utíkajících před kontaktem nahoru. Demi-arrety a ježdění ve
vyšší pozici je metoda korekce koní na předku, kteří si lehají do
otěží. Jsou to dva různé problémy a proto je třeba je řešit dvěma
různými metodami. Obě tyto metody ale pracují podle stejných principů
(školy lehkosti). Za půl roku se třeba u obou typů koní dosáhne nápravy a
budou pak ježděni stejným způsobem. Na začátku redrezury je však nutné
zvolit metodu odpovídající problému každého jednotlivého koně.
Napínat otěže má kůň. Pokud to nedělá, je ho to třeba akcí-reakcí naučit. (Foto: Brigitte Stransky)
Skákání
Pro rozvoj rozhodnosti koně je dobré skákat bez otěží.
Pokud kůň má tendence po skoku hned se točit doprava, lze položit na zem bariéru. Ta ho přiměje pokračovat i po skoku rovně.
Pokud kůň příliš pospíchá na skok, je třeba skákat z klusu. Ječzdec
nakluše až před překážkou a po skoku zase hned přejde do klusu a kroku.
Až když už kůň neutíká, lze s ním za překážkou pokračovat ještě několik
cvalových skoků.
Pro nácvik správného pohybu rukou a povolení koni v hubě nad skokem se může jezdec chytat hřívy uprostřed délky krku.
