20. Škola lehkosti Philippe Karla: Kůň na předku a stranové pohyby
Koní, kteří mají rovnováhu „na předku“, je na kurzech Philippe Karla více. Jistě si vzpomínáte na teplokrevného hnědáka od Anke. Kůň prodělal v první polovině roku 2008 operaci hrtanu (trpěl obrnou hlasivky), takže se pod Anke objevil až na záříjovém kurzu.
Už po první hodině bylo vidět, že se mu dost ulevilo. Krom toho,
že zcela přestal chrčet, i jeho pohyb byl živější, lehčí. Bohužel Anke –
přes veškerou snahu – stále zcela nezměnila styl svého ježdění. Myslím,
že vzhledem k tomu, že tato jezdkyně tak dlouho a tak intenzivně
jezdila „tvrdým německým stylem“, změna návyků není a nebude vůbec
snadná. Jejím největším problémem je neustálé pobízení, které koně
otupuje a bere mu veškerou lehkost a reaktivitu. Na druhou stranu bylo
třeba Anke pochválit za to, že jezdile citlivěji a kontrolovala svoji
rozčilenost v sedle, pracovala s koněm v klidu a bez trestání.
Už první hodinu bylo vidět, že kůň se naučil celkem spolehlivě vytahovat
za otěžemi. Dvojice se předvedla v běžných jízdárenských figurách,
přechodech a také v práci na dvou stopách. Anke musí myslet na to, že
její kůň potřebuje od samého začátku „probrat“, proto má jezdit hodně
přechodů, často střídat ruce i cviky, na začátek hodiny nedávat příliš
mnoho práce na dvou stopách, protože ta má tendenci koně zpomalit (proto
je vhodné pro koně příliš „utíkavé“). Musí dávat pozor na své neustálé
pobízení; je sice pravda, že kůň potřebuje čas od času oživit krok, Anke
to však nesmí chtít pobízením patami, ale raději má použít tušírku.
Neustálé dloubání koně ve stranových pohybech taky kazí měkké přilnutí.
Další věcí, na kterou si musí dát jezdkyně pozor, je sedět při stranových pohybech vždy do směru pohybu. Koni to výrazně ulehčí provedení cviku.
Problém Anke je obecně v tom, že má příliš zatnuté nohy. Používá je
silně, nemá je dostatečně uvolněné, neumí je „pověsit“. Krom toho, že to
vyvolá celkově silové ježdění a neustále to otupuje koně na holeně, má
díky tomutu zvyku tendenci příliš ho tlačit i do polovičního překroku. Vnější holeň má být v tomto cviku jen lehce přiložená,
má být pro koně signálem k překroku, nikoli donucovacím nátlakem. Ve
cvalu měl kůň problém projíždět rohy – lekal se a neustále utíkal plecí
do jízdárny. Anke proto musela cválat stálým tempem a kontrolovat
projetí rohu tím, že nechá vnitřní ruku dole a vnější dá od koně, čímž
udrží jeho předek na stěně.
Druhou hodinu po opracování, při němž se hnědák předvedl opravdu dobře a
na svůj styl velmi lehce, pracovala dvojice na stranových pohybech.
Nejdřív v kroku, pak v klusu. Právě v klusu musela Anke dbát na to, aby
si koně nejdříve řádně připravila, a to jak tempo, tak ohnutí na malém
kruhu, až pak mohla zahájit dovnitř plec na stěně. Klus pro stranové
pohyby musí být pomalý, ale prostorný a kůň musí dobře křížit nohy.
Valach měl tady ještě tendenci lehat si do ruky, což Anke ihned
napravovala demi-arrety a vyšším držením rukou. Při traveru musela dávat
velký pozor na lehounké působení vnější holeně. Pokud na ni kůň
nezareaguje hned, nesmí ho holení více tlačit či dloubat patou, ale hned
ho musí klepnout tušírkou.
Stranové pohyby často prokládali oživením klusu na velkém kruhu s
vytažením krku. Při polovičním překroku v klusu měl valach problém s
výraznějším pohybem do strany, zaostával předkem. Anke se to snažila
řešit tím, že do směru pohybu vytlačila vnější otěží, což pak zase vedlo
k tomu, že spíš šli po diagonále než v překroku. Místo toho má otevřít
vnitřní otěž; je to pro koně menší nátlak, oživí mu to hubu a přiměje se
také lépe ohnout. Poloviční překrok je dobré procvičovat na diagonále.
Pokud se nedaří, je zde dostatek místa ho nechat jít pár kroků rovně –
ale zachovat dobré ohnutí – a pak se může zase vrátit na diagonálu do
překroku.
I další hodinu procvičovali práci na dvou stopách. Zde jsou další rady,
jak je vhodné dělat tyto cviky s těžkopádnějším koněm s tendencí lehat
si do rukou:
- Před prací na dvou stopách si koně oživit na přechodech; myslet
na pravidla leg-lesson! Až pak lze chtít práci na dvou stopách.
- Nikdy nezačínat stranový pohyb s nízkýma rukama, protože kůň bude na předku a už se z toho nedostane.
- Netlačit koně do strany holení – holeň je jen od toho, aby mu
dala signál ke křížení nohou, kůň to musí provádět sám o sobě. Holeň se
tedy koně jen dotkne a on musí udělat krok: dotyk – krok – dotyk – krok
atd. Pokud ho do stranového pohybu bude jezdec tlačit holení, kůň možná
provede dva-tři kroky dobře, ale pak ztratí výraz a omezí křížení nohou.
- Pokud kůň jde v polovičním překroku nebo traveru příliš do
strany, není dobré na to reagovat tím, že „dám více vnitřní holeně“, ale
začít tím, že „dám méně vnější holeně“. Raději ubrat toho, čeho je moc,
než ještě něco přidávat.
- Při dovnitř pleci působit vnitřní holení opravdu na podbřišníku, to vyvolá výrazné křížení předních nohou do strany.
Pokud jezdíte koně, který má od přírody kvalitní pohyb, prostor a kmih, musíte po něm chtít méně práce. Takový pohyb, i když je koni vrozený, je totiž vždy namáhavější a kůň se dříve unaví než ten, který kroky drobí a pohybuje se nevýrazně. Pohybově nadané koně je proto velmi sandné při ježdění přetáhnout!
Pokud se kůň umí spolehlivě
natahovat dopředu a dolů, nemá smysl ho jezdit na páce (foto je ze září
2007, kdy ještě ono vytahování tak dokonalé nebylo). (Foto: Brigitte Stransky)
Domácím úkolem Anke a jejího hnědáka zůstává neustále zlepšovat
reaktivitu na holeně. Vytahování krku už dvojice zvládla. Z toho důvodu
už nemá smysl pracovat na plné uzdě (kterou použili v roce 2007 právě z
důvodu zlepšení vytahování koně dopředu a dolů).